Terapie hrou: proč terapie nemusí být těžká

Požádejte sedmileté dítě, aby popsalo, co ho vyděsilo, a nejspíš jen pokrčí rameny. Dejte stejnému dítěti pár figurek a několik kostek a za deset minut už bude mít jeho strach tvar, místo i konec. Na tomto rozdílu mezi tím, co dítě dokáže říct, a tím, co dokáže ukázat, stojí celá terapie hrou.

Terapie hrou není odlehčená verze „opravdové“ terapie. Je to metoda postavená na tom, že děti zpracovávají zážitky činností dávno předtím, než je dokážou zpracovat rozhovorem. Terapeut nesedí naproti dítěti a neklade otázky. Sedí vedle něj a pozorně sleduje, co se staví, boří, schovává a zachraňuje.

Co terapie hrou dítěti dává

Způsob, jak říct těžké věci

Hračky dítěti umožňují vyjádřit pocity a události symbolicky, aniž by je muselo pojmenovat. Panenka se může bát místo dítěte, a dítě tak nemusí přiznávat vlastní strach. Věž může spadnout a dá se znovu postavit. Je to mnohem méně ohrožující než přímá otázka – a pro dítě, které ještě nemá slova pro vlastní emoční stavy, je to často jediná dostupná cesta.

Vztah, o který dítě samo stojí

Protože ho hra baví, dítě začne vnímat terapeuta jako společníka, a ne jako někoho, kdo na něm provádí proceduru. Tento vztah není příjemný vedlejší účinek – je to podmínka, bez které práce nejde. Dítě, které se cítí v bezpečí, toho během sezení víc ukáže, víc vyzkouší a víc snese.

Jak zařídit terapeutickou místnost

Stačí malý prostor

Účinný prostor pro terapii hrou nevyžaduje velkou místnost. Rozhoduje uspořádání: úložné místo, na které dítě dosáhne, aby si materiály mohlo vybírat samo, volná podlaha pro pohyb a kout, kde může být klid. Boxy a nízké police udělají pro sezení víc než metry čtvereční.

Přidejte prvky kryté herny

Měkké modulární prvky, tunely, něco na lezení – to vše přidává do sezení pohyb, a to se počítá dvojnásob. Prospívá to tělu a dítě má zároveň dovolený způsob, jak uprostřed náročného tématu uvolnit napětí. Sezení, které může přecházet mezi stavěním, lezením a chvílemi v klidu, udrží pozornost dítěte mnohem déle než sezení u stolku.

Techniky, se kterými se setkáte

Hraní rolí

Když dítě vstoupí do role, může vyjádřit pocity, ke kterým by se jinak nepřiznalo. Hrát si na rodiče, lékaře nebo padoucha je bezpečný způsob, jak si vyzkoušet reakce na situace, které jsou ve skutečném životě těžké – a zjistit, co se stane, když se reakce změní.

Výtvarná tvorba a stavění

Kreslení, malování a stavění dělají z vnitřních stavů něco hmatatelného. To, co dítě postaví, a to, jak pak se svou stavbou zachází, nesou informace, které by žádný rozhovor nepřinesl. Právě konstrukční hra dává terapeutovi něco, co může sledovat v čase: roste stavba do výšky, je bezpečnější, uzavřenější?

Vyprávění příběhů

Terapeut začne příběh a dítě v něm pokračuje. Příběhy, které si děti vymýšlejí, obvykle věrně odrážejí jejich vlastní starosti a naděje. A když dítě příběh dokončí, může těžké situaci dát konec – takový, jaký mu skutečnost zatím nenabídla.

Jiný věk, jiná hra

Malé děti. Slovní komunikace je omezená, takže většinu práce odvedou panenky, kostky a herní sady. Hra dítě uvolní a usnadní mu, aby se vyjádřilo.

Dospívající. Obvykle lépe fungují strukturovanější formy – strategické hry, hry na hrdiny. Dávají rámec pro rozhovor o sociální úzkosti, spolupráci a řešení problémů, aniž by se rozhovor točil přímo kolem dospívajícího.

Dospělí. U nich je terapie hrou méně častá, ale existuje: metaforické karty, deskové hry, tvořivé úkoly. Pro toho, komu přímý rozhovor dělá potíže, stojí nepřímá cesta za to.

Jak pokračovat doma

Herní koutek

Vyhrazený bezpečný koutek s rozmanitým materiálem – výtvarnými potřebami, stavebnicemi, figurkami – přenáší práci ze sezení do všedního dne. Aby fungoval, stačí tři pravidla:

• Nic rušivého a nic nebezpečného.
• Materiál pro různé druhy hry: tvořivou, konstrukční i fantazijní.
• Ať si ho dítě zařídí po svém. Pocit, že je koutek jeho, je součástí toho, proč je užitečný.

Techniky v běžných chvílích

Povídání přes maňáska před spaním, společné vymýšlení příběhu, přenechání vedení hry dítěti – to není terapie, ale využívá to stejný mechanismus a udržuje to komunikační kanál otevřený i mezi sezeními.

Kde mají místo měkké kostky

Velké molitanové magnetické kostky jsou v terapeutické místnosti užitečnou pomůckou, protože zastanou několik věcí najednou: poslouží ke konstrukční hře, jako prolézačka, jako fyzická překážka k překonání i jako stěny klidového koutku, když se dítě potřebuje stáhnout. Terapeut tak přestavuje místnost podle dítěte, místo aby dítě přizpůsoboval místnosti.

Prohlédněte si sady nebo si přečtěte, jak se kostky využívají v terapii.

Shrnutí

Terapie hrou funguje, protože přichází za dětmi tam, kde už jsou. Nežádá po dítěti, aby svůj zážitek nejdřív přeložilo do jazyka dospělých a teprve pak se s ním pracovalo. Dejte dětem prostor, kde se mohou hýbat, materiál, který mohou tvarovat, a dospělého, který sleduje, ale neřídí – a většina z nich vám ukáže, co se děje, dávno předtím, než by vám to dokázala říct.