10 přínosů soft play pro batolata: co se v herně naučí

Soft play herna – pěnové tvary, skluzavky, tunely, všechno měkce vypolstrované – vypadá jako místo, kde se dítě vybije za deštivého odpoledne. A to také je. Zároveň je to nenápadně jedno z účinnějších rozvojových prostředí, jaká můžete malému dítěti dopřát, protože všechno, co se tam děje, se děje skrze jeho vlastní tělo a jeho vlastní rozhodnutí.

Níže najdete deset věcí, které batole v soft play herně skutečně trénuje. Hodí se to vědět, když vybíráte hernu pro dítě – a ještě víc, když ji sami zařizujete.

1. Smyslový vývoj

Soft play herna je plná smyslových podnětů. Hladké skluzavky, mačkací pěna, různě pevný povrch pod nohama – to všechno zaměstnává hmat. Výrazné barvy a rozmanité tvary procvičují zrak a vizuálně-prostorové vnímání. A každé lezení, kutálení a seskok trénuje vestibulární systém a hluboké čití: rovnováhu a vnímání toho, kde se tělo v prostoru nachází. U dvouletého dítěte to není vedlejší účinek. Je to hlavní chod.

2. Hrubá a jemná motorika

Tunely k prolézání, schůdky k vylézání, místo na běhání – uspořádání prostoru neustále nabízí nové způsoby pohybu. Taková rozmanitost rozvíjí zároveň hrubou motoriku (běh, skoky, lezení) i jemnou motoriku, protože uchopování hran, držení madel a přendávání menších dílů patří ke stejné hře.

3. Sociální dovednosti

Soft play herna bývá málokdy prázdná – a o to právě jde. Půjčování vybavení, čekání na svou řadu, dohadování, kdo půjde první – to všechno se tu trénuje jediným způsobem, jakým se to trénovat dá: s jinými dětmi a ve chvíli, kdy o něco jde. Empatii a spolupráci se děti učí vyjednáváním, ne poučováním.

4. Myšlení a řešení problémů

Vymyslet, jak projít konstrukcí nebo jak vylézt na něco, na co se na první pohled vylézt nedá, je řešení problémů v té nejranější podobě. Příčina a následek jsou tu všude: když dítě do něčeho strčí, věc se pohne; když se samo příliš nakloní, skončí na zemi. Tato pravidla si dítě osvojuje tím, že je zkouší – a proto mu utkví.

5. Regulace emocí

Soft play nabízí bezpečné prostředí se skutečnými drobnými frustracemi. Žebřík, který je trochu příliš vysoký, schůdek, který se nepovede zdolat napoprvé. Když dítě narazí na nezdar a překoná ho, zjistí, jaký pocit frustrace přináší – a že zase odezní. Jinak se to dá naučit jen těžko.

6. Pohyb

Běhání, lezení a skákání procvičují srdce a oběhovou soustavu – a takového pohybu mají dnes děti méně než dřív. V soft play herně je pohyb samozřejmostí, ne něčím, co se musí organizovat, a právě proto funguje i u dětí, které se organizovanému cvičení brání.

7. Představivost

Konstrukce, ve které lze vidět hrad, loď nebo jeskyni, dává dítěti základ, na kterém může postavit příběh. Hra na něco není přestávka ve vývoji; právě při ní se zároveň procvičuje řeč, řazení událostí za sebou i schopnost dívat se na věci očima druhých. Otevřená sada, kterou lze přestavovat, to zvládá lépe než tematická konstrukce, protože téma nechává na dítěti.

8. Odhad rizika

Děti potřebují zkoušet své hranice – a někde to udělají. Měkce vypolstrované prostředí jim to dovolí tam, kde je cenou za chybný odhad měkké přistání. Vylézt o kousek výš, skočit z trochu vyššího schodu – to jsou promyšlená rizika a právě díky nim si dítě vytváří přesnou představu o tom, co jeho tělo zvládne. Opatrnost, která vychází ze zkušenosti, je spolehlivější než opatrnost, která vychází ze zákazů.

9. Řeč

Společenská stránka soft play herny vede děti k tomu, aby mluvily: aby si rozdělily vybavení, navrhly hru nebo se ohradily proti nějakému pravidlu. Slovní zásoba roste nejrychleji ve společnosti jiných dětí, protože je důvod ji používat.

10. Čas s dospělým

Soft play herna je jedno z mála míst, kde může být dospělý přítomen, aniž by hru řídil. Společná hra – nebo jen to, že je dospělý nablízku, zatímco si dítě hraje – posiluje vzájemný vztah. A dospělému navíc nabízí vzácnou příležitost v klidu sledovat, jak se dítě pohybuje, jak řeší problémy a jak zvládá nezdar.

Co z toho plyne pro zařizování herny

Všech deset uvedených účinků vychází z prostředí, ne z konkrétního kusu vybavení. V praxi to znamená:

• Rozmanitost pohybu má přednost před množstvím vybavení. Něco na lezení, něco k prolézání, něco na skákání a místo na běhání. Čtyři funkce na malé ploše mají větší cenu než jedna velká konstrukce.
• Přestavitelné vítězí nad pevným. Sada, kterou si děti mohou přestavět, jim stále přináší nové problémy k řešení. Pevná konstrukce se vyřeší jednou provždy.
• Měkké všude, nejen pod nohama. Měkká podlaha chrání při pádu. Teprve když jsou měkké i samotné prvky, může dítě riziko vůbec podstoupit.

Právě s ohledem na to vyrábíme kostky JollyHeap: dost lehké, aby je dítě samo uneslo, dost velké, aby se z nich dalo stavět, měkké na každé hraně a spojované magnety, takže ze zdi se stane tunel a z tunelu schod. Prohlédněte si sady nebo se podívejte, co z nich staví ostatní.